Tenhle měsíc jsem se dost krotila, vůbec nevím, co se to se mnou stalo! :D


Možná si někteří z vás pamatují, že jsem začátkem října byla na Gothic larpu. Všichni frakční velitelé dostali za úkol sepsat příběh o tom, co všechno jejich frakce na larpu podnikla, atd... a protože jsem byla jedním ze skřetích velitelů, psaní příběhu připadlo na mě.
Původní verzi jsem měla na cca 5-6 stran, ale protože hlavní organizátor to nechtěl nijak dlouhé, zkrátila jsem to na 2 strany (a pak se na stránkách začaly objevovat příběhy ostatních frakcí, délka kolem 5 stran... :D no, přepisovat to už nebudu).

Nejspíš to moc lidí nebude zajímat, ale řekla jsem si, že co kdyby se našlo pár takových, kteří o larpu (jakémkoliv) uvažují, ale nedovedou si představit, co se celý den dělá? Třeba tohle trochu pomůže.. Ale jak říkám, je to jen RP příběh (psaný skřetí šamankou), pokud bych to psala z pohledu hráčů a ne postav, vypadalo by to trochu jinak.. :)

***

Než byl zapuzen Spáč, vydal rozkaz, který nešlo neuposlechnout – spojte se. Přeživší skřeti zmizeli hluboko do lesů, kam se o něco později uchýlili i nekromanti, kterým ve městě hrozilo odhalení. Lízali jsme si rány, nabírali jsme síly. Bývalý tábor banditů byl přestavěn na Pevnost Zatracení, kde byli vítáni všichni Beliarovi stoupenci. Skřeti si na takhle blízkou spolupráci s nekromanty museli nějaký ten měsíc zvykat, ale nakonec jsme díky společné lásce k Beliarovi zvládli nepozabíjet se navzájem. Samotný Kalom, arcimág beliarova učení, se v Pevnosti objevil jen jednou. Z přítomných nekromantů si vybral pár nejschopnějších jedinců pro operace ve městě, zbytek připadl na hlídání skřetímu velení.

Půl roku od zapuzení Spáče k nám dorazil Xardas, kterého nám prý poslal samotný Beliar na pomoc. Poradil nám, kde jsou dva zakopané poklady, díky kterým Beliar bude moci přijímat oběti. Několik odvážlivců se vydalo poklady najít. Zbytek skřetů příchod Xardase nabudil, pozvedali své líné zadky a rozhodli se ukázat lidem v okolí Khorinisu, že jsme stále při síle a že se mají na co těšit. Díky tomuto řádění jsme získali několik prvních obětí, většina z nich byla mrtvá, které nejsou tak cenné, ale povedlo se do Pevnosti přitáhnout i pár živých duší, které přítomní nekromantí obětovali na oltáři.

Při řádění jsme se také od jednoho chudáka dozvěděli, že mágové Ohně mají v plánu odpoledne otevřít důl v chňapavčím údolí, který byl zapečetěn. V plné polní jsme se tam vydali, na cestě nám ale překáželi drakobijci a bohužel jsme utrpěli menší ztráty na životech.

Jak se však ukázalo, informace byla mylná a v uvedený čas k dolu nikdo nepřicházel. Jeden by myslel, že pod pohrůžkou smrti budou všichni mluvit pravdu.

Chňapavčí údolí naštěstí není daleko od zadní brány do města,  rozhodli jsme se tedy zaútočit na město, když už jsme se všichni táhli takovou dálku. K naší smůle zadní brána byla zamčená. Chvíli jsme si přes ní povídali se strážema, ale ti tušili nějakou levotu a bránu nám neotevřeli.

Na cestě zpět do Pevnosti se nám zjevil Xardas s informací, že ohniví mágové mezitím důl otevřeli a získali ohnivý kámen. Vydali jsme se tedy pomlátit ty děvky, ukradli ohnivý kámen a Beliara potěšili hromadnou obětí, protože ohnivý mág, člověk, co věří v Innose má přirozeně větší cenu, než sedlák bez víry.

Ubikace mágů naštěstí nejsou daleko od civilizace, okradli jsme tedy ohnivé mrtvoly, Bratrstvu podupali úrodu (což Beliara velmi potěšilo) a rozhodli se zaskočit na návštěvu do města přední branou. Městské hlídky na naše řádění u mágů a bratrstva bohužel upozornili, na mostě na nás čekala hromada stráží, kterých bylo dvakrát víc, než nás. Statečně jsme odolávali a kdyby nás zezadu nepřekvapili žoldáci, mohli jsme se probít až do města.

Několika šťastlivcům se podařilo dostat z bitevní vřavy. Při cestě do Pevnosti nás dostihl Xardas, s radostí přijal ohnivý kámen ukořistěný od ohnivců a nekromantům dal nějakej jinej šutr, který bylo nutné umístit do města. Další úkoly pro nás neměl, tak jsme se po chvilce zotavení rozdělili na skupinky a vydali se pročesávat les a blízké i vzdálenější okolí města kvůli obětem.

V podvečer se nám potvrdilo, že naši informátoři stojí za starou belu. Vodní mágové měli jít do bývalého skřetího tábora hledat ukryté ohnisko. Skupinka nejlepších skřetů se tam vypravila, avšak nikdo nepřišel a ohnisko se nám nepodařilo najít.

Když se zjevil Xardas, nenalezeným ohniskem byl trochu zklamán, ale protože je to jeden z největších mágů, nakonec si poradil i bez něj. Sdělil nám, že alchymista z bratrstva má u sebe k dispozici speciální tinkturu, kterou bratrstvo očišťuje les. Pokud se nám jí podaří získat, můžeme jí využít opačným způsobem a les opět znečistit.

Bratrstvo jsme úspešně vybili, ale alchymista se spoustou lidí nebyl přítomen. Uchýlili jsme se do lesa počkat, než se vrátí. Netrvalo to dlouho. Jeden z nekromantů se nabídl a část z nich odlákal do lesa, kde údajně spatřil divnou rostlinu. Alchymista naštěstí zůstal na farmě, omráčili jsme ho a po probuzení nám tinkturu pod pohrůžou mučení a smrti vydal. Podle příkazů Xardase jsme díky ní okamžitě začali pracovat na znečištění lesa.

Xardas nám také sdělil, že ohniví a vodní mágové chystají rituál. Neřekl nám, o co přesně jde, jen, že nemáme rituál překazit, důležité je to místo skropit lidskou krví. Dali jsme dohromady menší plán, zaútočili jsme ve dvou vlnách a krve jsme prolili opravdu hodně.

Před půlnocí se do Pevnosti dostavili nějací človíčkové, kteří si přišli pro Beliarovy vlajky. Kalom, hlavní nekromant, nám už během dne poslal info o tom, že je v noci hodlá vyměnit. Všechny skřety mrzelo, že se nemůžem pohybovat po hradě, zděšení lidí při pohledu na černé vlajky chtělo hodně z nás vidět.

V noci jsme kuli plány a nakonec jsme přišli s jedním, který se nám osvědčil už před půl rokem. Ráno jsme nakazili město Nemocí a hodlali jsme zaútočit. Plán nám trochu překazili drakobijci, cesta k zadní bráně do města vede okolo jejich tábora - když jsme procházeli kolem nich, dělali, že tam nejsou, ale nakonec nám vpadli do zad. Museli jsme utéct podél města a útok jsme vedli hlavní branou. Přes první nádvoří jsme se ale neprobojovali, bylo nás moc málo. Stráže byli líní dorážet polomrtvé, zatímco oslavovali vyhraný střet, podařilo se nám odplazit zpátky do našeho tábora, kde jsme se díky úžasnému Beliarovi vyléčili. Městská stráž nejspíš myslela, že nám to bude trvat déle, protože zakrátko přišli náš tábor vypletit. Statečně jsme díky našim mágům odolávali, bohužel se jim podařilo vyrazit bránu, pomlátili nás a zničili Beliarův oltář.

Xardasovi se naše skřetí společnost očividně líbila, opět se nám zjevil a dal nám tip – piráti vyráží do starých ruin, kde mají být ukryty velké cennosti. Sehnali jsme nekromanta zloděje, který operoval na hradě, protože jako jediný z nás uměl otevírat zámky a vyrazili jsme. Piráti bohužel dorazili spolu s drakobijci, jejichž zbroj byla imunní na magii a střet jsme s velkými ztrátami prohráli.

Drakobijci využili situace, věděli, že jsme po vyčerpávajícím střetu oslabení a vypravili se pobít Pevnost Zatracení. Nepovedlo se jim to – i polomrtvej skřet je silnej skřet. Krátce po jejich odchodu a zklamání z neúspěchu si na nás troufli žoldáci s vodními mágy. Očekávali jsme je, Xardas nám dal vědět, že s sebou mají rudné zbraně a že aspoň jednu potřebujeme. Boj byl dlouhý, kouzlo sem, šíp tam, dokonce si na nás přinesli žebřík. Prorazili bránu a zakrátko bylo po všem. Šamanka čekala na zhmotnění pomocí soulstonu, chtěla všechny mrtvé zvednout kouzlem na oživení díky obětem, které dostal Beliar, ale protože jsme zvládli jednu rudnou sekeru ukrást a skrýt, nebylo potřeba plýtvat oběťmi.

Při sobotním rituálu se zhmotnilo dračí vejce. Xardas nás informoval o tom, že večer se chystá další rituál, tentokrát na jeho probuzení. Nekromanti, kteří operovali v hradu a nechodili se skřetí grupou, během dne umísťovali do různých částí hradu teleportační kameny, které jsme získali od Xardase za jeho splněná přání. Nekromanti a naši přívrženci se rovněž snažili získat klíč od zadní brány, což se nakonec podařilo, ale pozdě – pět minut před chystaným začátkem útoku by bylo sebevražedné měnit připravené plány.

Spoustou masa jsme uplatili různé bestie, které s námi šly do bitvy. Rozdělili jsme se na tři skupiny, skřetí alchymista, nejschopnější nekromant a pár dalších se mělo teleportovat do stok; bestie jsme portálem poslali k vězení a zbytek v čele se skřetím náčelníkem vedl útok hlavní branou. Xardasovy rozkazy byly celkem jasné – nechat je dokončit rituál a probuzené dračí vejce ukrást pro sebe.

I přestože jsme měli bombu, spoustu životů díky kouzelným amuletům, spoustu berserků a oživení díky obětem pro Beliara, přesila nepřátel byla značná. Jeden z nekromantů sice přežil proměněný ve žravou štěnici, dokonce věděl, že vejce bylo odneseno do věže vodních mágů, ale nežil už nikdo dostatečně silný na to, aby mu prosekal cestu ven, nebylo by s vejcem jak utéct.

Dračí vejce se nám získat nepodařilo, ale to nevadí. My se vrátíme. Silnější, než kdy předtím.
Tento tag jsem našla u Cassie, která ho má od Spiralbookmark :)

Jakou knihu jste naposledy přečetli?
Na ostřích čepelí od Miroslava Žambocha, první díl ze série Koniáš. Je to naprosto naprosto naprosto skvělé fantasy, které by si měl každý milovník fantasy přečíst! 
Nevýhodou je, že kniha je beznadějně vyprodaná... Sama jsem ji sháněla, měsíce jsem sledovala aukro a nakonec jsem ji ulovila. Problém je, že za 11 měsíců se na aukru objevila dvakrát (jednu mám já, druhá se prodala předevčírem).

Co právě čtete?
V Currently Reading mám momentálně tři knihy.
Jako první je Grafomág, který tam straší už od srpna. Nemůžu se do něj dost dobře začíst, protože jsem nečetla předchozí knihy od Martina Moudrého, na které je tam hodně odkazů, které nechápu. Knihu jsem odložila do doby, než přečtu zbytek :)
Druhou knihou je Hledání Aljašky, která mě nebaví, nudí mě. Zajímalo by mě, jestli ji někdy dočtu. Hm.
Třetí a moje aktuálně čtená kniha je Scarlet, druhý díl série Měsíční kroniky.

Jakou knihu jste naposledy zařadili do poličky to-read?

Já se přiznám, že poličky na GR využívám minimálně, od června mám v to-read jen 34 knih.. Poslední zařazenou knihou do to-read je kniha Crown of Midnight, druhý díl ze série Throne of Glass.

Jakou knihu si plánujete přečíst, až dočtete, co právě čtete?
 To je otázka, na kterou neznám odpověď. Doma mám hromadu nepřečtených knih z různých žánrů (fantasy, scifi, ya, erotika,...). Sáhnu po tom, na co budu mít zrovna náladu.

Používáte hvězdičkové hodnocení?
Používám, ale neinformovaný člověk by v tom měl zmatek. Kniha X dostala 2 hvězdičky a jde o erotický román. Kniha Y dostala 2 hvězdičky a jde o ya dystopii. Obě mají dvě hvězdičky, ale neznamená to, že jsem obě zařadila na stejnou úroveň, kniha Y může být mnohem lepší, než kniha X. Hodnotím prostě v rámci žánru, hodně srovnávám s podobnými knihami. 
Obecně ale:
* - Kniha se mi nelíbila, naprostá ztráta času.
** - Dá se číst, ale negativní převažuje.
*** - Kniha ušla, něco bylo fajn, něco mi vadilo.
**** - Kniha se mi líbila, ale mám drobné výhrady.
***** - Kniha se mi líbila, užila jsem si ji a chci víc!

Zúčastňujete se 2014 reading challenge?
Ano! GR jsem objevila v roce 2013 a zúčastnila jsem se už loňské challenge. Dala jsem si za úkol 53 knih (jedna kniha týdně), nakonec jsem jich přečetla 93.
V roce 2014 jsem se tedy rozhodla překonávat laťku 100 knih, a věřím, že to dám v pohodě. Už teď jsem totiž 6 books ahead of schedule.

Máte wishlist?
Wishlist mám, ale nevedu si ho na goodreads (viz můj předchozí článek - klik)

Jakou knihu si plánujete koupit jako další?
Těch je hromada (viz odkaz na můj wishlist v předchozí otázce), ale co nejdřív se budu snažit pořídit si knihu Šampion od Marie Lu, abych mohla uzavřít další sérii.

Jaké jsou vaše oblíbené citáty? Podělte se!

“Kdo jsi bez miny, hoď kamenem.”
 ― Jiří Kulhánek, Temný prorok

Vaši oblíbení autoři?

Jiří Kulhánek, Miroslav Žamboch, George R. R. Martin, Sergej Lukjaněnko, Kateřina Petrusová,...

Jste v nějaké skupině?
Jsem ve čtyřech, ale přiznávám, že nejsem aktivní.

***

Žádnou otázku přidat nechci a tagovat nikoho nehodlám - kdo chce, ten si TAG vyplní :)
V půlce září jsem vám poprvé v tomto článku ukazovala, jak vypadá můj knižní wishlist. Měla jsem v plánu vám ho ukazovat každé 3 měsíce, protože seznam knih se mění, ale jsem holt hlava děravá a zapomněla jsem na to :)

Zmenšený na 30% :)

Vysvětlivky
 
 






Do budoucna budu muset svůj wishlist dost překopat, přestávám se v tom orientovat. Ono by možná stačilo jeden sloupec = jeden žánr, ne to mít takhle všechno pomíchané. Hm, teď se jen k tomu dokopat, maličkost, že jo :D

Máte nějaké tipy na knihy, které bych si určitě měla přečíst, ale ve wishlistu mi chybí?
Jedna z položek v mém seznamu plánů a předsevzetí na rok 2014 je začít projekt 365 a dokončit ho. A o co vlastně jde?


Cílem tohoto projektu je zaznamenat si každý den, po dobu jednoho roku, pomocí fotky.
Každý den vyfotíte fotku, která nějak vystihuje váš den/kde bude něco, co vás ten den potěšilo/něco uplně random/... Danou fotku následně zveřejníte v nějaké fotogalerii, nebo například na instagramu, tumblru.

Nefoťte fotky zpětně, ani do zásoby! Nepodvádějte!
Projekt 365 není žádná soutěž v tom, kdo vydrží fotit déle. Projekt slouží jen k tomu, abyste si nějakým způsobem zdokumentovali svůj rok, abyste nezapomněli, co jste ten den dělali, co se stalo, co vás potěšilo.

Jednou jsem se do tohoto projektu už pustila, ale dostala jsem se pouze do třicátého dne. Víc to nešlo, byla jsem líná.
Můj druhý pokus zatím vypadá mnohem slibněji. Stíhám fotit každý den, jediný problém mám s denním zveřejňováním fotek. Kolikrát se už po vyfocení nedostanu k počítači, nebo se mi nechce vyndavat kartu z foťáku a zapojovat kartu do počítače kvůli jedné fotce, takže občas fotky zveřejňuji až po několika dnech najednou.

Já začala 1. ledna, aby se mi to hezky počítalo, ale tenhle projekt je skvělý v tom, že můžete začít kdykoliv. Objevili jste tento projekt v květnu? Nic se neděje, pusťte se do něj. Jednoduše skončíte v květnu následujícího roku. 

Svoje fotky zveřejňuji na tumblru, přijde mi nepřehlednější. Ještě jsem zvažovala instagram, ale musela bych si vymyslet unikátní hashtag, aby se fotky daly snadno dohledat, protože na instagramu zveřejňuji i fotky mimo. Nebo si založit nový profil, ale komu by se chtělo pořád přehlašovat? 
Na konci každého měsíce pak zveřejním fotky i tady na blogu, tedy pokud můj projekt nesledujete, o nic nepřijdete :))

Můj projekt 365 můžete sledovat na adrese http://www.deadlytrip.tumblr.com/.

Na facebooku jsem o něm psala a díky tomu se ke mně přidaly dvě slečny, které taky určitě sledujte!
Carmen (blogprojekt 365)
Raven Aiko (blogprojekt 365)

Zúčastnili jste se už někdy tohoto projektu? Jak jste dopadli?
Přemýšlíte o tom, že se teprve zúčastníte? Co vám brání? :)
(hoďte odkaz na vás projekt 365)

Těšíte se? :)
Jennifer Stirlingová se v roce 1960 probouzí v nemocnici po vážné autonehodě. Na nic si nevzpomíná, nepoznává svého manžela, kamarády. Nevzpomene si ani na to, jaká byla před nehodou ona sama. Po propuštění z nemocnice doma objeví milostný dopis, který byl pečlivě ukryt ve skříni v jejím šatníku a postupem času si začíná vzpomínat na svoji velkou lásku.

Asi o padesát let později se mladá novinářka Ellie Haworthová vydává prozkoumat archiv. Při pátrání objeví dopis, ve kterém muž žádá svoji milenku, aby kvůli němu opustila manžela.
Ellie je dopisem dojatá. Je krásně napsaný, čiší z něj velká láska i smutek. Zvlášť onen smutek se u Ellie prohloubí, protože ona sama má vztah s ženatým mužem a ví, jaká takový vztah přináší trápení.


***
4. října 1960

Moje nejdražší, jediná lásko,

moje slova byla myšlena vážně. Docházím k závěru, že jediná možnost do budoucna pro nás je, aby se jeden z nás odhodlal k odvážnému rozhodnutí.
Nemám takovou sílu jako Ty. Když jsme se poznali, zdálo se mi, že jsi křehký tvor, kterého musím chránit. Teď vidím, že to tak vůbec není. To Ty jsi silnější: dokážeš žít s možností takové lásky a čelit tomu, že nám nikdy nebude dopřána.
Prosím, neodsuzuj mě za mou slabost. Dokážu to vydržet, jen když budu někde, kde Tě nikdy nespatřím, kde mě nebude strašit možnost, že Tě uvidím s ním. Potřebuju být někde, kde na Tebe z čiré nezbytnosti nebudu moci minutu za minutou, hodinu za hodinou neustále myslet. To tady nejde. 
Vezmu tu práci. V pátek ve čtvrt na osm večer budu čekat na nástupišti číslo 4 v Paddingtonu a nic by mě nepotěšilo víc, než podaří-li se Ti najít odvahu a jet se mnou.
Jestli nepřijdeš, budu vědět, že ať k sobě cítíme cokoli, nestačí to. Nebudu Ti to vyčítat, miláčku. Vím, že uplynulé týdny pro Tebe byly nesnesitelně náročné, a moc dobře si tu tíhu uvědomuji. Nesnesu pomyšlení, že Ti snad způsobím zármutek.
Budu čekat na nástupišti od tři čtvrtě na sedm. Věz, že máš ve svých rukou mé srdce i všechny mé naděje.
S láskou,
B.
***

Kniha vyžaduje obrovské soustředění, pro mě to rozhodně nebyla oddychová četba. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, ale i přesto mi četba trvala 10 hodin, což je na mě opravdu hodně. Celé je to totiž zmatené a hned vám nedojde, ve kterém období se daná kapitola odehrává. Často jsem se také musela vracet i o půl strany zpátky, protože jsem nechápala, o co jde, které postavy se dané činy týkají,.. Jedním slovem zmatek.

V prologu se seznámíme s Ellie, dozvíme se něco málo o jejím životě a v archivu najde dopis. Pak je kniha rozdělena do tří částí. První část je právě ta nejzmatenější. Nejdřív čteme kapitolu, která se odehrává po autonehodě. Jennifer propustí z nemocnice a doma pak její manžel navrhne, že by mohli jet na dovolenou na Riviéru. Další kapitola se odehrává na Riviéře. Jenže to není Riviéra PO autonehodě, ale Riviéra PŘED autonehodou. Trvalo mi dvě kapitoly (během kterých jsem pořád kroutila hlavou, že to autorka bere nějak hopem), než jsem si to uvědomila.

Samotné postavy mě kromě jedné zklamaly. Jennifer je krásná, chytrá, elegantní. Jennifer vás bude bavit a nejspíš spolu s ní i její milenec. Všechni ostatní jsou nudní, ničím nezaujmou a pár dní po dočtení knihy si je nejspíš ani nevybavíte.

Hodně se mi líbí nápad, který autorka dostala - každou kapitolu začínají skutečné dopisy na rozloučenou (i emaily, smsky,..).


***

Kniha Než jsem tě poznala od autorky Jojo Moyes je úžasná, dojemná, smutná a krásně napsaná. Přirozeně jsem tedy u této knihy čekala to samé.  
Příběh je nádherný, ale kdyby Poslední dopis od tvé lásky byl napsaný trochu jinak, šlo by o rozhodně lepší literární zážitek.

Hodnocení? 3,5/5
***

Poslední dopis od tvé lásky (The Last Letter from your Lover)
Jojo Moyes
Rok vydání: 2013
Počet stran: 472
Nakladatel: Ikar
Překlad: Lucie Mikolajková